Prostor pro přiblížení      
Stránky se nahrávají


Návrat na úvodní stránku Osobní stránky
„Zpravidla nás přesvědčují víc ty důvody, které sami objevíme, než ty, na které přišli jiní.“
Blaise Pascal, Myšlenky
Sobota 25. listopadu 2017
Karel Řežábek od A do Z

Každý život je kniha...
Každý život je kniha.
Ne na čtení, ale k napsání příběhu.
Příběh každého života začíná Autor, ale každý život si dopíše sám svůj vlastní závěr.

Jak nebezpečná svoboda.
Oč bezpečnější by bylo každému Adamovi jeho příběh i dokončit.
Předepsat každou volbu.

Bylo by to bývalo jednodušší.
Bylo by to jistější.
Ale nebyla by to láska.
Láska je láskou jedině, když dává vybrat.

A tak se Autor rozhodl svěřit kaž-dému dítěti pero.

„Pište opatrně,“ šeptá...
MAX LUCADO
„A“ jako Autoportrét
Můžeš v krátkosti popsat, jak vidíš sám sebe? Charakter, temperament, tvé schopnosti, touhy a plány…
To je těžká otázka. Myslím, že založením jsem skeptik, ale doufám, že skeptik konstruktivní ... K mým silným stránkám patří disciplína a houževnatost. Asi i to, že se necítím nijak ohrožen tím, že je někdo jiný než já nebo má jiné názory či hodnoty. To mi umožňuje jednak hodně se toho od druhých naučit a také dávat jim prostor být tím, kým jsou a uplatňovat své schopnosti a dary způsobem, jaký oni sami považují za nejlepší. Jako slabinu vnímám svůj sklon k perfekcionismu, kvůli němuž někdy po druhých požaduji víc, než můžou dát. Lidé jsou pro mě důležitější než úkoly, ale občas se musím hlídat, abych na to nezapomínal...
Touhy? Mou touhou je být mostem mezi různostmi. Mostem mezi různými službami a důrazy v církvi, mezi denominacemi, mezi církví a světem. Zvát lidi z jednoho břehu, aby se odvážili přejít se přes most podívat na ten druhý.

„B“ jako Běh života (curiculum vitae)
Mohl bys nastínit svůj životopis? Co vlastně všechno děláš?
Narodil jsem se 21.1.1968 ve Dvoře Králové nad Labem. Vystřídaná bydliště: Bublava, Dolní Rotava, Horní Rotava, Kraslice, Praha 5, Praha 1, Plzeň – Hrádek, Plzeň – Severní předměstí.
Vzdělání: 1982 až 1985 jsem s vyznamenáním maturoval na Střední průmyslové škole výroby hudebních nástrojů v Kraslicích. V roce 1985 jsem se pokoušel o přijetí na Komenského Evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. Přijímací zkoušky jsem sice složil úspěšně, ale z důvodu výhrad tehdejší státní správy jsem nebyl přijat. Vzdělávám se dodnes, ale jen samostudiem.
Co dělám? Všechny mé aktivity se v podstatě týkají tří oblastí: (1) oblast slova (kázání, vyučování, přednášky, rozhlasové pořady), (2) oblast hudby (hraní, zpívání, překládání písní i psaní nových, nahrávání desek), (3) práce s lidmi (pastýřská péče, duchovně-psychologické poradenství, doprovázení). Ale před tím vším jsem synem svého Otce, manželem své ženy a tátou svých dětí...

„C“ jako Cíl
Mají všechny tvé aktivity nějaký společný jmenovatel? Jaký vidíš cíl pro svůj život?
Na první otázku odpovím slovy Terezie z Lisieux: „Milovat Ježíše a za každou cenu se přičiňovat, aby byl milován.“ Chtěl bych, aby všechno, co dělám, vyjadřovalo trojí lásku: lásku k Bohu, lásku k bližnímu a lásky k sobě samému (jak o tom mluvil Ježíš v Mt 22,37-39).
Jaký vidím cíl? Věřím, že mám být most. Most mezi různými službami a důrazy v církvi, mezi denominacemi, mezi církví a světem. Most, který zve, aby různost nebyla vnímána jako ohrožení, aby se lidé odvážili přejít se podívat na ty na druhé straně. Ne se tam nutně zabydlet, ale navštívit. Třeba i něco dát, ale hlavně se nechat obdarovat.

„D“ jako Domov
Prozraď nám prosím něco o svém domově, o své rodině.
Do manželství jsem vstoupil V osmnácti letech — s manželkou Dášou jsme spolu od roku 1986 let a máme čtyři děti: Danielu (1988), Petru (1989), Davida (1994) a Filipa (2002). Jsem moc rád, že je všechny mám. Při své vytíženosti si musím dávat velký pozor, abych jim to, co pro mě znamenají, vyjádřoval i množstvím a kvalitou času, který s nimi strávím.

„E“ jako Evangelium
Jak k tobě vlastně přišlo Evangelium, neboli Dobrá Zpráva?
K osobní víře jsem měl cestu poměrně složitou. Sice se mi od malička dostalo křesťanské výchovy (takže jsem nechodil jsem do hospody ani za holkama, dobře jsem se učil, každou neděli jsem byl v kostele, měl jsem svou Bibli a uměl jsem se modlit), tudíž všechno vypadalo, že je v nejlepším pořádku. Ale byla to jenom fasáda, uvnitř to vypadalo úplně jinak a k mému skutečnému setkání s Bohem došlo až v mých sedmnácti letech. Pokud se chcete dozvědět, jak se to stalo a co všechno tomu předcházelo, moje svědectví najdete zde.

„F“ jako Film
Které filmy bys zařadil mezi své nejoblíbenější? Napiš tři, čtyři…
Přes filmy nejsem žádný znalec, moc na ně nekoukám. Ale pár oblíbených mám, z dospěláckých trilogie Pán prstenů a Matrix, z dětských: Princ Egyptský a Příšerky, s.r.o. Za mimořádný film považuji Umučení Krista, i když o něm bych nepoužil slovo „nejoblíbenější“, ale spíš „film, který na mě nejvíc zapůsobil“.

„G“ jako Galerie
Které lidi máš v pomyslné galerii svého srdce jako vzory, od kterých ses něčemu přiučil, nebo od nich něco četl?
Řeknu dva: z církevních dějin je to Richard Baxter, Z literatury Francis Chisholm z knihy Klíče království nebeského od A. J. Cronina.

„H“ jako Hudba
Co pro tebe znamená hudba? A jakou posloucháš nejraději?
Hudbu mám rád. Asi proto, že má zvláštní schopnost dotýkat se duše. Rozhodně se jejím prostřednictvím dá vyjádřit mnohem víc než jen mluveným slovem, ať už něco říkáte lidem nebo Bohu.
Žánrově nejsem nijak vyhraněný. Dost poslouchám instrumentální desky (protože u nich si toho člověk může hodně představovat), ale mám rád jakoukoliv hudbu, která je něčím výrazná, svébytná, originální. Co nemusím, je komerční střední proud, techno apod. Ze zahraničních interpretů mám rád J. M. Talbota, Ionu, The Crossing, Eden's Bridge, Tretí deň, z českých Bratry Ebeny, Čechomor, Hradišťan, Jablkoň, J. Nohavicu, NOI, Cymbelín, Terebint, Katku Sarközi.

„CH“ jako Charakter
Jakých charakterových vlastností si vážíš u lidí okolo sebe, a proč?
Statečnosti a radostné vytrvalosti.
Statečnosti si cením proto, že pro mě není jednou z mnoha ctností, ale projevem každé ctnosti v jejím zkušebním bodě. Vytrvalost je důležitá – je snazší věci začínat a končit, než v nich vytrvat. Ale vytrvalost sama může být unavená, vyčerpaná, bez lásky, s pokleslými koutky. Takovou asi měli ti v Efezu, kterým Bůh říká, že zná jejich skutky, jejich práci, jejich vytrvalost, ale že už nemají první lásku... (Zj 2,1-5). Takže já si vytrvalosti vážím, ale nejvíc vytrvalosti radostné, protože ta pramení z blízkosti Bohu (Ko 1,11).

„I“ jako Ideál
Můžeš v krátkosti popsat, jakou máš představu o ideální církvi pro 21. století?
Sním o církvi, která je pomocí v hledání Boha a ne překážkou. Ve které je víc a ne míň života než ve světě. O církvi, která mluví jazykem dnešních lidí, která dává méně odpovědí a víc se ptá a naslouchá. O církvi, která je pro věřící rodinou a pro příchozí místem, kde se setkají s opravdovým zájmem o ně a kde mohou zakusit Boží bezpodmínečnou lásku.

„J“ jako Jídlo
Jaká máš oblíbená jídla (a nápoje?)
Oblíbená jídla: Postupně se to mění, dřív jsem miloval pestré snídaně, teď snídám pravidelně ovesné vločky ve vodě ochucené medem. Z jídel mám momentálně nejradši grilované kuře a k tomu krabí salát.
Oblíbené nápoje: ze studených voda (neperlivá, bez příchuti), z horkých zelený a černý čaj. Jinak mám slabost pro energy drinky (Redbull, Shark, Tiger).

„K“ jako Koníčky
Jaké máš koníčky, baví tě nějaký sport?
Mým největším koníčkem je četba a pak také sbírání citátů. Nezajímají mě jen teologické nebo vyučující knihy, mám moc rád i beletrii. Z křesťanské např. Jan Dobraczyński: Listy Nikodémovy, Stín Otce; Joseph Archibald Cronin: Klíče království; Franz Werfel: Jeremiáš; Zofia Kossaková: Úmluva; Mika Waltari: Jeho Království; Marianne Fredrikssonová: Potopa; Roman Brandstaetter: Patriarchové; Proti své vůli; Fynn: Pane Bůh, tady Anna; Anna a černý jezdec; Anna a její sešit; Max Lucado: Potlesk nebes. Ale s potěšením čtu i beletrii od autorů, kteří se za křesťany neoznačují. Např. mám moc rád Úžasnou zeměplochu od Terryho Pratchetta (vlastním všechny dosud vydané díly).
Jinak mě baví chodit, běhat, posilovat, lézt po skalách, rekreační cyklistika a vodní turistika. Taky rád hraju ping-pong a fotografuju (ani v jednom nejsem žádná špička, spíš nadšený amatér).
S Dášou jsme si objevili výborný způsob trávení volného času, a tím je geocaching. Oba totiž máme rádi procházky a výlety, ale já preferuji, když je to navíc spojeno s dosažením nějakého cíle. Při takto společně tráveném čase je také spousta času si povídat a společně sdílet krásu.

„L“ jako Láska
Jakým způsobem se tě v současnosti nejvíce dotýká Boží láska?
Hodně v poslední době přemýšlím o hebrejském slovu ‚chesed‘. V naší Bibli se zpravidla překládá jako milosrdenství, ale znamená také neochvějnou, nezlomnou lásku, protože v sobě zahrnuje tři základní významy – sílu, neochvějnou stálost, a lásku, které jsou vždy ve vzájemném vztahu. Vím, že takhle miluje Bůh a chtěl bych tak umět milovat i já.

„M“ jako Motto
Znáš nějaký výrok, který tě vystihuje, nebo pod který by ses bez váhání podepsal?
„Bůh je v nás nejvíce oslaven, když my jsme v něm nejvíce potěšeni.“ (Richard Baxter)
„Stavebním materiálem charakteru jsou okolnosti. Přitom ze stejného materiálu někdo vybuduje palác, druhý jenom chatrč.“ (Henry Lewes)
„Život není něco, vždycky jen příležitost k něčemu.“ (Christian Friedrich Hebbel)

„N“ jako Národ
Které vlastnosti našeho národa se ti líbí a které naopak vůbec?
I já jsem Čech, takže si uvědomuji, že mluvím i o sobě. Na Češích se mi líbí, že se nenechají snadno opít rohlíkem. Myslím, že přirozeně toužíme po ryzosti, hloubce, autenticitě. Na druhou stranu někdy nám ten náš odstup zabraňuje doopravdy se pro něco nadchnout, zahořet, vydat se. A to je škoda...

„O“ jako Odpočinek
Jakým způsobem nejraději odpočíváš?
Jsem člověk spíš energický, činorodý. Docela dlouho jsem si myslel, že vydržím všechno a že někdy na odpočinek vyjde čas, někdy zkrátka ne. No, a pak najednou občas přišlo období, kdy jsem neměl daleko k vyhoření. Projevovalo se to tak, že mi dávalo čím dál víc práce udržet si, abych všechno co dělám, dělal s radostí. Holt už nejsem nejmladší a nevydržím tolik, co dřív... Ne, vážně: beru to jako varování, abych nezapomínal na odpočinek a ztišení. Mým problémem asi není lenost namáhat se, spíš musím dát pozor na druhou tvář lenosti - lenost zastavit se...
Před časem mi došlo, že potřebuje odpočívat i duše (Mt 11,29). Velmi mi v tom pomohla kniha Gordona Mac Donalda Uspořádej svůj svět (Návrat domů, Praha 2003), kde autor přirovnává naše nitro k zahradě, o kterou když se nestaráme, dopadne jako každá půda nechaná ladem: stane se z ní nehostinné místo zarostlé plevelem, bodláky a kopřivami.
Posléze jsem ale dospěl k tomu, že nejlepší je věnovat se nejen duchu a duši, ale i tělu – Stephen R. Covey tomu říká „ostření pily“. Takže se důsledně snažím mít každý den brzo ráno nejmíň hodinu (ale radši 2-3 hodiny) jen tak pro sebe. Trochu vždycky okopu svojí vnitřní zahradu, pak si v ní – dřív než vypukne ten každodenní shon a hluk – chvíli jen tak sám s Bohem posedím. Potom jdu běhat (7-8 km), cestou mívám modlitební zastávku na Mikulce, odkud se krásně modlí za město. Ale taky si užívám přírodu a kochám se tou spoustou krásy (někdy si beru i foťák, to je taky prima). Dopoledne pak zpravidla jdu ještě tak na hodinku cvičit.

„P“ jako Práce
Popiš prosím ve stručnosti kde všude jsi pracoval, čím se živíš teď a co tvá práce obnáší.
Jak už jsem uvedl, pracuji na plný úvazek jako pastor Křesťanského společenství Plzeň. Předtím jsem byl referent odbytu, opravář el. odporových topení, sanitář, zámečník krytového útvaru, topič na tuhá paliva, topič na plynové kotelně...
Co znamená být pastorem vtipně vyjádřila Jan Karonová ve své knize Zelené kopce nad Mitfordem: „Dokonalý pastor káže přesně deset minut. Zatratí hřích, ale nikdy nesmí ranit ničí city. Pracuje od osmi ráno do půlnoci a zastává i funkci kostelníka. Je mu dvacet devět let a má čtyřicet let praxe. Každý den osobně navštíví patnáct farníků a po celý den je k zastižení ve své kanceláři.“
Citát je samozřejmě humorná nadsázka, ale někdy se tak člověk cítí. Být pastýřem znamená trávit s lidmi hodně času v rozhovorech, snažit se jim pomáhat, poradit, ale hlavně hodně naslouchat. Někdy je mi líto, že v téhle práci je za člověkem vidět spíš to, co se nepovedlo, ty případy, kdy jsem nedokázal pochopit problém nebo neuměl posloužit. Kancelář mám doma, což má své velké výhody, ale zároveň to znamená, že náš byt je mnohdy průchoďák... Ale svou práci mám rád, hlavně si pochvaluju, jaké mám štěstí na Šéfa
:-)
Ne, vážně, už ten den, kdy jsem prožil své setkání s Bohem – přímo v té chvíli – jsem pocítil obrovskou touhu sloužit Mu naplno, věnovat všechno tomu, abych k setkání s tímhle nádherným Bohem mohl pomáhat i ostatním. Moc si vážím toho, že mi Bůh toto přání splnil.

„R“ jako Roční období
Které roční období máš nejraději?
Jaro, léto a babí léto.

„S“ jako Splněná přání
Můžeš prozradit, jaké bylo v poslední době tvé nejkrásnější splněné přání?
Už dlouho mi leží na srdci, aby se církev nehádala a nedělila na stále menší drobky, ale místo toho se sbližovala a sjednocovala. Když se na obzoru začalo rýsovat sjednocení našeho sboru s plzeňským sborem Slovo života, moc jsem si přál, aby se to podařilo a aby to pro obě strany bylo přínosem. Obojí se splnilo.

„T“ jako Televize
Sleduješ televizi? Pokud ano, jaký typ pořadů se ti líbí?
Dřív jsem na televizi koukal poměrně hodně, bylo to pokušení, se kterým jsem dost bojoval – občas vítězně, občas ne. Bylo to myslím někdy v roce 1995, kdy nás najednou oba, mě i Dášu, televize úplně přestala bavit. Paradoxně jsme si právě koupili novou se super velkou obrazovkou. Takže jsme ji prodali a máme jen televizní kartu v počítači, aby děti nebyly ochuzené o pohádky, my s Dášou se na televizi nedíváme prakticky vůbec a nechybí nám to. Někdy si pustíme film, ale mě moc nebere ani to. Nejradši mám dobrou knížku.

„U“ jako Úsměv
Máš nějakou úsměvnou historku, na kterou rád vzpomínáš?
Je už trochu staršího data, ale patří k mým nejmilejším: Když jsme zjistili, že čekáme naše třetí dítě, měli jsme to s Dášou rozdělené – ona o tom řekne Pétě (tehdy 4,5 roku), a já že to oznámím Danušce (tehdy 6 let). Když jsme spolu jeli ze školky, řekl jsem Danušce: „Mám pro tebe překvapení, budeš mít dalšího bratříčka nebo sestřičku.“ Danuška na mě vykulila oči: „A maminka už o tom ví?!?“

„V“ jako Verš
Který verš z Písma tě v současnosti nejvíce oslovuje?
Víme, že vše nakonec slouží k prospěchu těch, kteří Boha milují. Ti jsou podle jeho vůle povoláni, aby získali podobu Božího Syna. Mají se stát jeho rodinou a Ježíš bude nejpřednější. (Ř 8,28 SNC)

„Z“ jako Zajímavost na závěr
Víš o sobě ještě nějakou zajímavost, na kterou se těmito otázkami nepřišlo?
Někdy lidé neví, jestli mám raději, když mě oslovují Karle nebo Kájo. Já jsem se dlouho představoval zásadně jako Kája a spousta přátel mi tak dodneška říká, což mi nevadí a je to milé právě proto, že jsou to mí přátelé. Ale Kája je asi spíš jméno pro kluka než pro dospělého muže, že? Tudíž když mi někdo říká Karle, je to zcela v pořádku.
Ovšem je tu ještě jedna možnost: I když podle občanského průkazu jsem Karel Řežábek, mé quenijské jméno je YANWE LINDAMEN. To mám vůbec nejradši, protože přesně vystihuje, kým se cítím být: Yanwe znamená „Spojovací článek“ nebo „Most“ a Lindamen „Ten, který přináší poselství skrze píseň“. Takže – nechám to na vás...

© 2007, webmaster@3pe.cz
Mapa stránek    Doporučte přátelům Dtb