Minialbum Chvála podzimu se žánrově nejvíc blíží našim "elfsky" zaměřeným deskám Mande omentainë (2003) a Cesta Melwen (2002). Cyklus šesti písní nazvaný Chvála podzimu s texty od Laisi Finwen (převzatých z originálů elfského barda Tuilindo Neldoriona) čekal na svoji definitivní hudební podobu již řadu let. Vznikl kvůli největší elfí slavnosti roku Eruhantale (Díkůvzdání), která se koná na podzim. I když se díkůvzdání může a má týkat všech ročních dob a celého života, pro elfy bylo přirozené věnovat určitý díl pozornosti právě jedinečné kráse podzimu, která je v onu dobu obklopovala.

Deska Nkosi, Nkosi se od všeho, co jsme dosud natočili, dost výrazně odlišuje. Zatímco na předchozích albech Písní pro přiblížení jsme shromáždili písně, které o Bohu a víře mluví spíše v náznacích, jakoby v obrazech, album Nkosi, Nkosi obsahuje především jihoafrické spirituály, což jsou z definice písně duchovní. Tedy písně, které – zpravidla značně otevřeně – mluví o Bohu nebo se jako zpívané modlitby k Bohu přímo obracejí. Ale jihoafrické spirituály v sobě mají zvláštní kouzlo. Se skupinou Filia je do svého repertoáru řadíme již několik let a vždycky, když některý z těchto spirituálů zahrajeme na Setkáváních 3pé, jsme znovu překvapeni, že přestože účastníci v naprosté většině nejsou křesťané, na tyto otevřeně křesťanské, mnohdy až dětsky prosté texty, reagují nejživěji.

Album Ještě se svítí nese podtitul Písně, které jsme si přáli složit sami. Kdo máte rádi Roberta L. Fulghuma víte, že je to odkaz na jednu z jeho knih, která má podobný podtitul – Slova, která jsem si přál napsat sám. Autor v ní předkládá své úvahy nad citáty a myšlenkami jiných lidí, které ho oslovily. To mě inspirovalo. Ani jednu píseň na této desce jsme nesložili my – jde o skladby známých českých interpretů: Bratrů Ebenů, Jarka Nohavicy, Jablkoně, Hany a Petra Ulrychových, Jiřího Pavlicy, Honzy Nedvěda, Jardy Svobody a Josefa Hrubého – ale rádi bychom. Předkládáme je tak, jak je hrajeme na Setkávání 3pé, s touhou, podělit se s vámi o něco z toho, čím nás obdarovaly.

Quenijské Mande omentainë znamená „Dobře se setkáváme!“. Každá elfí slavnost je v první řadě setkáním a každé elfí setkání je malou slavností. Album Mande omentainë nás elfími slavnostmi provází tak, jak se slaví během roku: Nejprve zimní slunovrat – Narvinyë (Slavnost obnovení ohně), pak jarní rovnodennost – Nosta Lótion (Slavnost Zrození květů), která je zároveň Erukyermë, Modlitby k Jedinému. Pak následuje Andoni laireo (Brány léta) – letní slunovrat a Eruhantalë (Slavnost Díkůvzdání) o podzimní rovnodennosti. Deska opět vyšla jen v omezeném nákladu a nebyla určena ke komerčnímu prodeji.

Tentokrát už jsme od počátku počítali s tím, že v brněnském TWR natočíme dvě plnohodnotná alba, jedno pro účastníky Setkávání 3pé, druhé pro fantasisty. Měli jsme na to dva prodloužené víkendy a byla to velmi pěkná práce. Asi i proto, že sestava, v jaké jsme Tiché přicházení natočili je – až na flétnistku – identická s tou, v jaké Filia běžně hraje na Setkáváních.

Album Ten večer je ve skutečnosti spíš kompilace než regulérní deska. Vzniklo v brněnském studiu TWR během téhož víkendu jako Cesta Melwen. Když jsem Cestu Melwen připravoval, řekl jsem si, proč bychom část písní natočených pro Cestu Melwen nemohli doplnit několika dalšími a udělat tím radost účastníkům Setkávání 3pé? Se skupinou Filia tam pravidelně hrajeme a řada z nich měla o nějakou nahrávku našich písní velký zájem. Desku jsme doplnili několika již hotovými písněmi z alba Písně IQ, na oplátku některé z písní, které byly původně určeny pro Ten večer, bylo nakonec zařazeno i na Cestu Melwen.

Album Cesta Melwen odkazuje na knihu Dítě lesa, kterou napsala Laisi Finwen. Laisi mě požádala, abych zhudebnil některé její texty a pozvala mě mezi své přátele fantasisty, milovníky světa J. R. R. Tolkiena a jeho jazyka vznešených Elfů – quenijštiny. Poznal jsem společenství Vlaštovky a otevřel se mi pozoruhodný svět neobyčejných lidí, které bych asi jinak nikdy nepotkal. Cílem nebylo vytvořit vypulírovanou, k dokonalosti dovedenou desku, ale spíš autentický záznam písní, které se zpívají na setkáních Vlaštovky nebo na elfích slavnostech. Deska vyšla jen v omezeném nákladu a nebyla určena ke komerčnímu prodeji. Natáčeli jsme opět v Brně a byli jsme s tím hotovi za jeden prodloužený víkend.

Písní, které by se daly hrát i někde na vodě, na vandru, nebo kdekoliv, kde se lidé sejdou kolem ohně a je chuť zpívat, není tak moc. To nám přišlo líto, a tak jsme se s plzeňskou skupinou TYDLIDUM rozhodli zkusit pár takových dát dohromady. Vzniklo z toho album Písně IQ. (IQ, jak už možná tušíte, neznamená inteligenční kvocient, ale „i kvohni“.) Nechybí v nich zlej bachař, prašivej pes, boss kterej mě drží v hrsti a srub v modrejch pastvinách, ale zpívá se tu třeba i o pooperační dietě, politém ubrousku a díře na zadku. Na rozdíl od předchozích titulů, na této desce jsem se podílel především jako producent. Když jsme začínali, nijak moc jsme se navzájem neznali. Po natáčení už ano. Točili jsme opět v Brně, bylo to velmi milé.

Projekt Slávou naplň chrám vznikl jako album písní pro Pochod pro Ježíše 2000. Tentokrát nešlo o tvorbu Grahama Kendricka, ale výhradně o písně českých autorů. Dali jsme dohromady zpěváky z mé plzeňské skupiny FILIA a hudební skupinu KARMEL z Liberce a společně jsme vytvořili PROSKAIROS BAND (řecké slovo „proskairos“ znamená „na určité období, načas“). Díky nástrojovému obsazení, ale především díky aranžím Petra Brůžka, se celkový zvuk desky poměrně zdařile blíží americkému popu. S deskou Slávou naplň chrám jsem se poprvé dostal do studia brněnského TWR. Byl jsem naprosto unešen a od té doby už bych nechtěl natáčet nikde jinde. Samotné nahrávání provázelo mnoho různých komplikací, nakonec jsme ve studiu strávili celých 35 dní... Přes všechny problémy to ale stálo za to. I když jsme spolu byli jen na chvíli, něco jsme společně prožili, stará přátelství se utužila a nová byla navázána. Šel bych do toho klidně znova.

Původně měla být rozloučením skupiny Agapé deska Jsem ti blízko. Nakonec jsme se rozhodli vydat ještě Album, jakési retro s několika novými písněmi Většina lidí má nějaké to album, do kterého si schovávají fotografie míst, kde se jim líbilo či lidí, které mají rádi. Zkrátka všechno, na co by si chtěli uchovat vzpomínku. V tomto „albumu“ jsou jen místo fotek písně. Původně jsme chtěli pouze vybrat ze všech dosavadních alb písně, které máme nejraději a zkompilovat z nich něco jako „The best of“. Ale posléze jsme zjistili, že kvalita nahrávek alb Křídla holubice a Zboř každou hráz, je natolik nízká, že chceme-li z nich nějaké písně použít, budou se muset natočit znovu. — No a když už bylo jasné, že do studia přece jen půjdeme, bylo nám líto k tomu nepřidat i něco nového.

Při natáčení posledního regulérního alba Jsem ti blízko (1995) bylo studio zas o chloupek lepší a dní už bylo pět, plus jeden na míchačku, ale pan zvukař si zapomněl předem vymazat pásek na který se mělo natáčet, takže jsme to potom z naší nahrávky dost obtížně vystříhávali... Jedno odpoledne jsme měli nucené volno, protože o patro výš sousedovic robátka jezdila po terase na kolečkových bruslích a v nahrávce to znělo zhruba, jako když letí vrtulník...

Dokonalé město (1993) se točilo v Hradci Králové. Už jsme měli na natáčení čtyři dny, dva dny na nástroje a dva na zpěvy. Studio bylo vybaveno opět o dost lépe než posledně, ale hlavní zvukař byl v době nemoci zastupován pouze technikem, který neuměl nastřihnout do nahrávky a navíc měl ještě poznámky ve smyslu, že kdybychom to uměli, tak stříhat nebude potřeba... Tenkrát jsem o sobě definitivně ztratil iluze jako o kytaristovi. Kytary k šestiminutové písni na čtyři akordy se kvůli mně přetáčely snad dvacetkrát a poprvé mi bylo ve studiu tak do breku, že jsem se musel jít projít ven... Ohledně tohoto alba jsem ale později slyšel jeden z největších komplimentů, jakých se mi do té doby dostalo. Někdo za mnou přišel a řekl mi: „To nový album je skvělý, máma při něm brečela.“

Album Připravte cestu obsahuje výhradně písně Grahama Kendricka, protože vzniklo jako nahrávka pro Pochod pro Ježíše. V obsazení skupiny přibyly klávesy, bicí a baskytara, což spolu s aranžemi Jiřího Jelínka dalo celému albu výrazně popový zvuk. Byl to zajímavý experiment, ale ukázalo se, že Agapé více sedí její tradiční folkový výraz.

Při natáčení alba Zboř každou hráz už jsme byli v Bratislavě v opravdovém studiu a měli jsme na to tři dny, což byl luxus. Jenomže já jsem do všeho moc mluvil, všemu jsem rozuměl — barvě zvuku, poměrům hlasitosti, co jak má být, atd. Zvukař, skutečný kliďas, sice občas navrhl udělat něco jinak, ale v zásadě dělal poslušně, co jsem mu řekl. Potom, za dva dny, jsme si v Praze mástr poslechli a jeli jsme do Bratislavy zpátky, přemíchat to kompletně znova...

Naše debutové album bylo natočeno v jednom pražském studiu (no, spíš bytě) za 17 hodin v jednom zátahu. Točilo se systém „všichni všechno“ — žádné další stopy, žádná možnost střihu... Místnost, kde se nahrávalo, nebyla odhlučněná, takže uprostřed písně se muselo zastavit natáčení a počkat, až venku někdo přestane mlátit s tím víkem od popelnice...