Můžeš v krátkosti popsat, jak vidíš sám sebe? Charakter, temperament, tvé schopnosti, touhy a plány…

Hledající, toužící. Pořád někam jdu, ale poslední dobou se snažím hlouběji vnímat i okamžik současnosti, jako cíl své cesty. (Skutky apoštolské 17,27: „Hledali Pána, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho, ačkoli není daleko od žádného z nás“) Poznávám rád nové lidi a jejich příběhy, protože jsou to příběhy Božího stvoření. Kdykoliv potkám „cizince“, mám pokaždé tento pocit: „Potkávám dalšího člena lidské rodiny“. (Dalajlama 14.) Tak jako se mění naše fotografie v průběhu let, tak se mění i naše autoportréty.

Mohl bys nastínit svůj životopis? Co vlastně všechno děláš?

Narodil jsem se v roce 1954 v Rokycanech a byl pokřtěn jako katolík. Rodiče však uhnuli před tlakem okolí a vstoupili do strany. V mládí jsem četl ruské klasiky. Vzbuzovali ve mě touhu být věřícím. V roce 1968 jsem poprvé četl evangelia. Kristus mne oslovil a já jej chtěl následovat. Jenže na mé srdce zaútočil rozvod rodičů, pronásledování ze stran StB a já jsem se místo ke Kristu, uchýlil k trampingu, ke kamarádům. Neměl jsem rád komunismus a komunisté neměli rádi mne. Moje soukromá revoluce spočívala v tom, že jsem si žil svůj soukromý život trampa, stýkal se s lidmi, co měli rádi umění a později jsem se od života ve společnosti oddělil do lůna zakázané církve Svědkové Jehovovi jako do kláštera. Jako oběť jsem jejich Bohu přinesl to, že jsem si zakázal své přání - chtít být spisovatelem.

V roce 1981 jsem se v Praze šťastně oženil, vychovával dvě děti. Většinou jsem pracoval jako dělník na stavbě, tunelář, pochůzkář v metru, topič. V současné době pracuji jako požární a revizní technik Nyní s Věrou žijeme na okraji Plzně, v Bolevci.

Po revoluci jsem chvíli podnikal ve stavebnictví, ale neuměl jsem se vyrovnat ostatním hledačům rychlého zisku. Když jsem dostal příležitost sloužit v náboženské společnosti jako dobrovolný pracovník na plný úvazek, oddělil jsem se i od soutěže kapitalismu. Cestovali jsme s manželkou po šedesáti sborech ve středočeském, východočeském a jihočeském kraji. Každý týden jsme byli ubytováni u jiné rodiny věřících. Žili jsme v lůnu církve.

Se službou jsme skončili v roce 1998 a usadili jsme se v Plzni. Od SJ jsme odešli v roce 2007 a navštívili jsme skoro všechny křesťanské církve a sbory v Plzni. Jako domov jsme si vybrali KS Plzeň. Oslovilo nás praktické uplatnění textu Písma: V Kristu Ježíši přece nemá význam obřízka ani neobřízka, ale jen víra projevující se láskou. (Ga 5,6). Srdcem jsem však i nadále katolíkem.

Mají všechny tvé aktivity nějaký společný jmenovatel? Jaký vidíš cíl pro svůj život?

Učím se žít v Boží přítomnosti, radosti a milosti. (Ex. 33,14: Má přítomnost půjde s vámi a dám ti odpočinout. Žd 4,10: Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako i Bůh odpočinul od svých.)

A snad jenom dodatek - myslím, že více používám pravou hemisféru mozku, protože mám sklon k hlubokému vnímání umění. Prožívám jej nejen smysly a rozumem, ale především fantazií srdce.

Prozraď nám prosím něco o svém domově, o své rodině.

S manželkou jsme se seznámili ve víře. Vychovali jsme spolu dva syny. Oba dnes žijí v Praze a starají se o své rodiny. Máme proto více času na sebe, ale také na větší rodinu našich bratrů a sester v církvi. Opravdu se doplňujeme. Co nemám já (toho je dost), vlastní Věrka a obráceně. Z toho důvodu musíme být vždycky všude oba.

Jak k tobě vlastně přišlo Evangelium, neboli Dobrá Zpráva?

Po narození mne babička odnesla do kostela ke křtu. I když to někteří neradi slyší, zanechalo to v mém životě výraznou stopu. Rodiče mě k víře nevedli. Ale já, podvědomě i veřejně, toužil být s Bohem. U babičky v jižních Čechách jsem chodil do kostela a miloval jeho tajemství. Moje tety, strýcové, bratranci a sestřenice žili vírou i v komunismu. Prosil jsem rodiče, aby mě přihlásili na náboženství. Odmítli to. V patnácti letech jsem konečně sehnal Bibli (tehdy se nedala jen tak koupit v knihkupectví). Bible ke mně mocným způsobem promluvila evangeliem. Přečetl jsem jedním dechem Nový zákon. Ale o rok později jsem dal jsem přednost kamarádům a protože se zhroutilo manželství mých rodičů, hledal jsem lásku u jiných lidí. Ve dvaceti čtyřech letech jsem se ke Kristu vrátil, ale udělal jsem znovu chybu. Hledal jsem teologii víc, než Pána. Ujali se mě Svědkové Jehovovi a do hloubky mě seznámili se zákonickým přístupem k Písmu. Nechal jsem se dobrovolně svázat fundamentalismem. Po dvaceti pěti letech v náboženské společnosti jsem se vrátil k Pánu. Prožil jsem to, co Kristus slíbil: Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtěžkáni, a já vám dám odpočinout. (Mt 11,28)

Moje svědectví v podrobnější formě najdete zde.

Které filmy bys zařadil mezi své nejoblíbenější? Napiš tři, čtyři…

My fair lady, Tenkrát na západě, Rozmarné léto, Vesnička má středisková, Limonádový Joe. Všechny pohádky.Z poslední doby Velké ticho.

Které lidi máš v pomyslné galerii svého srdce jako vzory, od kterých ses něčemu přiučil, nebo od nich něco četl?

Tomáš Halík, Richard Rohr, Antione de Saint –Exupéry,Ota Pavel, Bohumil Hrabal, Chaim Potok… a mnoho dalších.

Co pro tebe znamená hudba? A jakou posloucháš nejraději?

Hudba je řečí ducha. Vysloví, co neumí říci slova.

Mozart, Bach, Dvořák, Beethoven, klasický černošký jazz.

Jakých charakterových vlastností si vážíš u lidí okolo sebe, a proč?

Upřímnost, skromnost, poctivost. Ke každému období člověka patří určité vlastnosti a tyhle patří ke konci léta.

Můžeš v krátkosti popsat, jakou máš představu o ideální církvi pro 21. století?

Kristus vybudoval svoji Církev jako součást svého těla a ta byla a je ideální, protože brány pekelné ji za dva tisíce let nepřemohly. Jakákoliv lidská instituce, jež si říká církev, má být laskavou domácností pro bratry a sestry, místem, kde můžeme (s menšími obavami nežli jinde) dovolit, aby nás druzí znali, místem milosti, místem projevů lásky a laskavosti. Církev je domovem – oázou, pro údy Kristova těla. Dle mého to v současném širokém spektru nedokonale splňují všechny církve, sbory a společnosti, které následují Pána. Záleží jenom na tom, jakou povahu a zralost mají lidé, jež se tam zrovna sejdou.Mám-li touhu po společném jídle s živým Kristem (eucharistie), jdu vždy na katolickou mši.

Jaká máš oblíbená jídla (a nápoje?)

Česká jídla: vídeňský řízek, čínskou kachnu, italskou pizzu. Nejvíce však jablka, švestky. Hroznové víno a všechny druhy ořechů.

Jaké máš koníčky, baví tě nějaký sport?

Fantazie. Prožívat umělecká díla. Ticho před obrazem. Zavřené oči při poslechu hudby (pokud neusnu). Vnímání krajiny s jejími příběhy (turistika).

Jakým způsobem se tě v současnosti nejvíce dotýká Boží láska?

Hojnost duchovně krásných lidí. Boží láska během půl roku úplně změnila můj náhled na náboženství. Pomohla nám odejtít z církve Svědků jehovových bez větší úhony.Konečně jsem s Pánem, jak tomu bylo v 15ti letech. Učí mne opravdověji milovat lidi. Hezky to vyjádřil Dalajlama 14: „Skutečná laskavost k druhým pramení z pochopení toho, že druzí jsou stejní jako já, že stejně jako já touží po štěstí a chtějí se zbavit utrpení.“ (Ztráta bývalých přátel ze společnosti SJ v srdci bolí, ale mám naději, že jednou jejich srdce pozná kristovu lásku a znovu nás začnou milovat.)

Znáš nějaký výrok, který tě vystihuje, nebo pod který by ses bez váhání podepsal?

Z Písma: Kde je Boží Duch, tam je svoboda.

Od básníka Holana: Co je bez chvění není pevné.

Od Terezy z Lisieux: Z lásky k Bohu přijímám i ty nejpodivnější myšlenky.

Které vlastnosti našeho národa se ti líbí a které naopak vůbec?

Lidi si stěžují na české švejkovství a to já právě miluji. Kritiku bez násilí. Nesnáším český strach. Nemám rád úředníky v okovech předpisů a zákonů.

Jakým způsobem nejraději odpočíváš?

Když se rýpu v zemi, stříhám ovocné stromy, hrabu listí, čtu si ve stínu jabloně, poslouchám zpěv ptáků, hladím kocoura, když nic nemám naplánované.

Popiš prosím ve stručnosti kde všude jsi pracoval, čím se živíš teď a co tvá práce obnáší.

Za vlády komunismu jsem pracoval (částečně donucen a později dobrovolně) jako zednický přidavač, zahradník, kotelník,tunelový dělník, pochůzkář… V devadesátých letech jako živnostník a dobrovolný pracovník náboženské společnosti. Nyní se živím jako požární a revizní technik požárních zařízení a hasicích přístrojů. Znamená to být znalý zákonů a norem, všímat si detailů. Přesně to, co nesnáším. Co mi chybí, to se musím učit.

Které roční období máš nejraději?

Mám rád ty dny v kterémkoliv ročním období, které voní pohodou. Umím si užívat všechny čtyři roční období. S příchodem let mám rád zimu více za oknem s šálkem kávy Klasic nebo s vůní čaje pokaženého rumem.

Můžeš prozradit, jaké bylo v poslední době tvé nejkrásnější splněné přání?

Konečně jsem se znovu setkal s Pánem. Bylo to na katolické charismatické konferenci. Mám také už klid ohledně své literární touhy.

Koho by zajimala moje literarni tvorba, najde ji na mých stránkách: www.autor.kolafa.name/

Sleduješ televizi? Pokud ano, jaký typ pořadů se ti líbí?

Všechno co se podobá pohádce (to může být i detektivka), ve které vítězí spravedlnost, ve které se drží pravidla kamarádství, kde někdo vítězí svým charakterem. Sedm let v Tibetu jsem viděl v době psaní této stránky. Proto ten dalajláma.

Nesnáším rozteklé seriály.

Máš nějakou úsměvnou historku, na kterou rád vzpomínáš?

V jednom městě mne lidé uctivě zdravili, když jsem lidem na ulici nabízel náboženskou literaturu. Bral jsem to jako Boží požehnání. Úctu jsem však získal z jiného důvodu. Byl jsem totiž jenom hodně podobný starostovi města a lidé si mne s ním pletli. Úsměvné je to pro ty, kteří už pochopili, že ne všeho se hned dotýká Bůh osobně.

Který verš z Písma tě v současnosti nejvíce oslovuje?

Ježíš řekl:“ Nebraňte mu.“ Ten text je o tom, že vůbec nevadí, když někdo něco dělá jinak, myslí jinak, nežli my.

Víš o sobě ještě nějakou zajímavost, na kterou se těmito otázkami nepřišlo?

Umím přitlouct obraz, spravit kohoutek, vyzdít zeď, obložit koupelnu, opravit elektrický rozvod, grilovat. Prostě šťastný brouk Pytlík, někdy ale s nečekanými výsledky.