3pé.cz - Věra Kolafová od A do Z

„A“ jako Autoportrét

Můžeš v krátkosti popsat, jak vidíš sama sebe? Charakter, temperament, tvé schopnosti, touhy a plány…

Odmalička mi psali do posudků – pasivní, přátelská, nekonfliktní. Jsem introvert - dvoutřetinový melancholik s jednou třetinou flegmatika, za kteroužto třetinu jsem velmi vděčná, protože mám sklon k puntičkářství a bez té třetiny a taky bez mého muže, bych byla asi nesnesitelná. Jinak jsem nenapravitelná idealistka, miluju romantiku a přitom jsem nejspíš typ „vrba“ – lidé se mi často svěřují se svými problémy, a to nejen přátelé, někdy i lidé neznámí, třeba na ulici nebo v tramvaji.

Celý život toužím po tom, aby všichni lidé spolu vycházeli, měli se rádi a když už mají problém, aby si to v klidu vyříkali.

„B“ jako Běh života (curiculum vitae)

Mohla bys nastínit svůj životopis? Co vlastně všechno děláš?

Narodila jsem se v Praze u Václaváku, sáňkovala jsem jako malá u Muzea – takže jsem odkojená Vltavou.

Škola mi šla docela dobře, nejvíc mě zajímala čeština, literatura, zeměpis (zejména učivo o různých národech a kulturách), výtvarka a na střední škole (ekonomické) psychologie a filozofie.

Ačkoliv jsem chtěla všechno dělat perfektně, většinu věcí jsem, myslím, dělala úplně špatně.

Po maturitě na ekonomce jsem odmítla jít na vysokou, místo toho jsem se rychle vdala – a poměrně rychle taky rozvedla. To dobré, co jsem si z té doby „odnesla“ byli dva malí kluci a vzpomínky na rok (služebního) pobytu v Norsku. Od té doby mám ráda severské ságy, písně a přírodu.

Hned po rozvodu jsem se setkala s Biblí a s Bohem. Tak jsem mohla pochopit, proč to předtím nějak nešlo žít správně. Život bez Boha – to je opravdu chození po povrchu…

Jsem moc ráda s lidmi – takže mám ráda různá menší setkání, kde je prostor pro povídání a poznávání životních příběhů druhých. Myslím, že tak se rodí přátelství. Ale jsem taky moc ráda sama, kdy si můžu číst, rozjímat, mluvit s Bohem a přemýšlet o tom, co jsem zažila s lidmi.

„C“ jako Cíl

Mají všechny tvé aktivity nějaký společný jmenovatel? Jaký vidíš cíl pro svůj život?

Jako největší trest v dětství a nebo prohru v dospělosti jsem chápala, když člověk musí být sám.

Jsem moc vděčná Bohu, že nás samoty zbavuje. Ať už jde o vnějšek – jako křesťané jsme obklopeni bratry a sestrami, nebo o vnitřek – Bůh se stává naší součástí. Všechno co dělám chci dělat jen tak, aby to bylo v souladu s Ním.

Jako cíl vidím dobré vztahy mezi lidmi a protože to někdy nefunguje, chtěla bych být katalyzátorem, který se snaží to zlepšit. Asi jsem „závislák“ na lásce, přátelství…

„D“ jako Domov

Prozraď nám prosím něco o svém domově, o své rodině.

Nemám sourozence, což mě celý život mrzí. Když mi bylo osmnáct, naši se rozvedli, já se rychle vdala a pořídila si dvě děti. Když bylo klukům tři a čtyři roky, rozvedli jsme se. O tři roky později jsem se seznámila s mým mužem Lubošem, spolu jsme kluky vychovali, loni jsme oslavili „stříbrnou“ a radujeme se společně ze čtyř vnoučat.

Domov miluju a lituju moc všechny, kteří žádný nemají.

„E“ jako Evangelium

Jak k tobě vlastně přišlo Evangelium, neboli Dobrá Zpráva?

Moji rodiče mě sice nechali po narození pokřtít, ale k víře mě nevedli. Ve škole nás učili o Husovi a vštěpovali nám odpor k církvi. Mně úspěšně.

Když jsem po rozvodu nastoupila do práce, moje spolupracovnice, která patřila k SJ, mi nabídla poznat Bibli. Úžasné poselství Bible mne nadchlo. Mimoto jsem odjakživa nesnášela války a nechápala jsem, jak mohou věřící lidé v nich bojovat. Proto jsem si moc vážila SJ, že oni v žádném případě do války nejdou. A tak jsem se v roce 1981 nechala pokřtít jako SJ.

Ve sboru jsme se seznámili s Lubošem. Protože kolem toho byly velmi zvláštní okolnosti, usoudila jsem, že je to Boží vedení. A čím déle jsme spolu, myslím si to pořád víc.

Oba jsme milovali Boha a tak jsme se mu celých 25let snažili sloužit tak nejvíc, jak to šlo, podle poznání, které jsme měli, z toho 6let jako cestující kazatelé plným časem.

Hodně jsem četla Bibli, ale většinou jen skrze výklad, kterého se mi u SJ dostalo. Čím víc jsem jí ale četla, viděla jsem nesrovnalosti – v tom výkladu. Hlavně, co se týče Ježíše Krista. Téměř současně – Luboš dřív – jsme poznali, že je všechno jinak.

V této době jsem se hodně věnovala pitvání biblických textů a rozebírání významu jednotlivých slov. Skoro rok jsem proležela v konkordancích a v různých překladech Písma, chtěla jsem se začít učit hebrejsky a řecky (k čemuž nedošlo). Prožila jsem toto období asi proto, abych ho potom mohla opustit s poznáním, že Bibli je lépe brát jako celek.

Hlavní moment bylo pro mne pochopení Boží trojjedinosti. Najednou jsem pochopila, že ten Bůh, se kterým tak dlouho žiju, je mnohem úžasnější, krásnější, laskavější, milostivější…Úplně mě to přemohlo. Styděla jsem se, že jsem to celou dobu nevěděla, ale přitom jsem měla velkou radost, že jsem to směla poznat a současně velkou úctu a bázeň před tou krásou. Těžko popsat. Možná podobně to cítili Židé v 1. století, když se setkali s Ježíšem…Boží blízkost.

A tak jsme začali hledat nový duchovní domov…

„F“ jako Film

Které filmy bys zařadil mezi své nejoblíbenější? Napiš tři, čtyři…

My fair lady, první díly Harryho Pottera, Letopisy Narnie.

„G“ jako Galerie

Které lidi máš v pomyslné galerii svého srdce jako vzory, od kterých ses něčemu přiučila, nebo od nich něco četla?

Jan Werich – celé dětství mi fiktivně suploval dědečka, protože ti moji oba zemřeli, než jsem se narodila. Mám ráda jeho humor a různá „moudra“. (Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc)

Betty Mc Donaldová – ta mi pomohla společně s Biblí přežívat pubertu našich kluků. Učila jsem se od ní brát s humorem životní komplikace. (Co život dal a vzal, Vejce a já)

Tomáš Halík – pomohl mi hodně k duchovnímu osvobození a nadhledu. (Co je bez chvění, není pevné)

„H“ jako Hudba

Co pro tebe znamená hudba? A jakou posloucháš nejraději?

Miluju hudbu, která povznáší, nemám ráda disharmonii.

Enya, Mike Olfield, irská lidová, Edward Grieg, P. I. Čapkovský, W. A. Mozart

„CH“ jako Charakter

Jakých charakterových vlastností si vážíš u lidí okolo sebe, a proč?

Věrnost, velkorysost, smysl pro humor, umění odpustit.

S lidmi, kteří mají tyto vlastnosti, se dá prožít život příjemně, i když může být komplikovaný.

„I“ jako Ideál

Můžeš v krátkosti popsat, jakou máš představu o ideální církvi pro 21. století?

Zdá se mi, že jsou dnes lidé hodně názorově roztříštění a tak se těžko domlouvají na něčem, co by bylo pro všechny. Církev je asi tím pádem taky různorodá, ale měla by být místem, kde se můžeme nad tyhle všechny různosti povznést, protože máme jednoho společného Otce, kterého milujeme a té různosti můžeme vždycky použít k dobru druhých.

„J“ jako Jídlo

Jaká máš oblíbená jídla (a nápoje?)

Jsem asi takový staročeský typ – úplně se ztotožňuju s Magdou Vašáryovou z filmu Postřižiny. Prostě dobré maso a k tomu dobré pivo.

Ale ne že bych měla nějaké výhrady ke sladkostem… z nápojů mám taky ještě moc ráda kávu, čokoládu, čaj a červené víno. Z ovoce jahody, meruňky, švestky.

„K“ jako Koníčky

Jaké máš koníčky, baví tě nějaký sport?

Dětství jsem strávila s knížku v ruce, četla jsem od pěti let a v šesti jsem přečetla kromě pohádek už i Malého Bobše. Takže čtu dodnes, teď zrovna hodně křesťanské literatury, občas nějaký román a moc ráda se vracím k pohádkám.

V létě mám ráda koupání v rybníku, (bazény mě už tak nebaví – jó, ta romantika).

Ráda si doma zacvičím (kalanetiku), u televize fandím fotbalu a hokeji.

„L“ jako Láska

Jakým způsobem se tě v současnosti nejvíce dotýká Boží láska?

Zklidnění, ujištění, konejšení.

„M“ jako Motto

Znáš nějaký výrok, který tě vystihuje, nebo pod který by ses bez váhání podepsal?

„Nepřikládej srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé.“ (Bible, Kazatel 7,21)

„O tom, jací opravdu jsme, nesvědčí naše schopnosti, ale naše volby“. (J. K. Rowlingová)

„N“ jako Národ

Které vlastnosti našeho národa se ti líbí a které naopak vůbec?

Líbí se mi, že jako Češi máme v každé době pořád dost humoru. S tím lze mnohé překonat.

Na druhé straně, nejspíš díky tomu, čím náš národ prošel v historii, u nás bývají lidé často nedůvěřiví, podezíraví a možná proto jsou taky méně věřící. Ne že by je duchovní věci nezajímaly, ale nechtějí zase někomu „naletět“.

Taky se mi nelíbí závist, ale všímám si, že mladší generace touto vlastností už tolik netrpí.

„O“ jako Odpočinek

Jakým způsobem nejraději odpočíváš?

Moc ráda čtu, poslouchám hudbu, v létě na zahrádce koukám do zeleně nebo na hvězdy.

„P“ jako Práce

Popiš prosím ve stručnosti kde všude jsi pracovala, čím se živíš teď a co tvá práce obnáší.

Po ukončení SEŠ jsem několik let pracovala v zahraničním obchodě, pak jsem byla s dětmi doma. Poté, co jsem se stala SJ, jsem většinu času věnovala bezplatné evangelizaci, při níž jsem občas pracovala v úklidu.

Pak jsem se setkala se švédskou přírodní kosmetikou firmy Oriflame. V této kosmetice jsou používány přírodní produkty ze Skandinávie, proto ji ráda používám a taky příležitostně prodávám.

V současné době prodávám lahůdky za pultem v samoobsluze. Líbí se mi, že si mohu popovídat se zákazníky. Myslím, že i zákazníci jsou rádi, že si v jinak neosobní samoobsluze mohou setkat se živou prodavačkou.

„R“ jako Roční období

Které roční období máš nejraději?

Miluju teplo a hlavně světlo. Takže v tom je optimální léto. To mám taky nejvíc energie. Poslední dobou se mi ale začíná líbit podzimní ztišení, kdy voní listí i zima, kdy tiše padá sníh a doma je teplo a svítí svíčky…

„S“ jako Splněná přání

Můžeš prozradit, jaké bylo v poslední době tvé nejkrásnější splněné přání?

Od malička jsem závislá na vztazích s lidmi, na přátelích. Bez nich bych si nedokázala život představit. Proto jsem se obávala toho, co bude následovat po našem odchodu od SJ. Moc jsem si přála najít nové přátele. Beru to jako úžasně rychle splněné přání a možná spíš jako dar od Boha, že máme tady, v KS Plzeň, kolem sebe tolik milých lidí, které máme rádi a těším se, že se ta přátelství budou časem ještě prohlubovat a bude jich pořád víc…

„T“ jako Televize

Sleduješ televizi? Pokud ano, jaký typ pořadů se ti líbí?

V televizi mám nejradši filmy, takže ji často používáme spíš jako přehrávač videa a pouštíme si to, co chceme vidět.

„U“ jako Úsměv

Máš nějakou úsměvnou historku, na kterou rád vzpomínáš?

Když jsme se s Lubošem brali, měl plnovous. Byl jako Rumcajs. Asi po dvou letech jsme byli v létě s klukama na dovolené u známých na statku v horách. Luboš musel odjet do Prahy na pár dní do práce a měl se v pátek večer vrátit. Byl pátek odpoledne a kluci přiběhli z louky a křičeli jeden přes druhého: „Mami, je tady nějaký cizí pán a chce s tebou mluvit! Říká, že tě zná!“ Protože jsem byla zvyklá na různé legrácky, tak jsem se ptala: „A není to táta?“ A kluci na to: „Tohle teda není táta!!“ A byl. Nepřejte si ten šok! Luboš přijel hladce oholen, kluci ho nepoznali a já dost těžko. A tak se posadil na židli, my tři jsme si sedli kolem něho a důkladně a dlouho jsme na něho hleděli. To abychom si na něho zvykli. Měl štěstí – zvykli jsme si!

Poučení: když si berete vousáče, požádejte ho o fotografii, na které je bez vousů. Jinak nebudete ani vědět, koho si berete.

„V“ jako Verš

Který verš z Písma tě v současnosti nejvíce oslovuje?

Žalm 23: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek…“

Jan 3,16: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“

2. Kor. 3,17 – „Kde je Duch Páně, tam je svoboda.“

„Z“ jako Zajímavost na závěr

Víš o sobě ještě nějakou zajímavost, na kterou se těmito otázkami nepřišlo?

V dětství jsem si vymýšlela příběhy, ve kterých se procházelo „odněkud někam“ – prostě odsud do nějakého jiného světa. Podvědomě po tom pořád toužím.

Nejspíš proto jsem tak zareagovala na pohádkové příběhy, které k nám přišly až v dnešní době – Harry projde přepážkou na nástupiště 9a3/4 nebo Lucinka projde skříní do Narnie atd. Od dětství až dodnes cítím velkou úlevu, když se v těch příbězích před námi otevře ten jiný, nový svět a za sebou necháme minulost….

Není to asi nic nového, je to asi jenom ta stará touha, která je v nás lidech, kteří jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. Toužíme po Boží přítomnosti, prostě po tom „jiném světě“, a na ten se těším úplně nejvíc…